Stručně o terciářích

Terciáři (z latinského tertium=třetí) jsou nazývány uskupení laiků žijících v duchu spirituality řeholního řádu, který má mužskou a ženskou větev. Odtud je i pak jejich název, neboť mužský řád je označován jako 1., ženský řád jako 2. a uskupení laiků jako 3. řád.
Mezi nejznámější laické řády patří třetí řád svatého Františka z Assissi, dnes oficiálně nazývaný jako Sekulární františkánský řád. Společenství laických kajícníků, označené později jako 3. řád vzniklo r. 1221 z mužů a žen, kteří chtěli následovat ideály sv. Františka, ale z důvodů manželství nebo jiných okolností nebylo pro ně možné vstoupit k Menším bratřím (dnes minoritům, františkánům, kapucínům) či Sestrám sv. Kláry ( klariskám - ženské větvi řádu). Na jeho vzniku se také podílely již tehdy existující skupiny kajícníků, jejichž duchovní vedení ovlivnil sv. František a jejich druhové.

Podle platné řehole je “život sekulárních františkánů toto: zachovávat evangelium našeho Pána Ježíše Krista podle příkladu sv. Františka”
V bodech by se daly shrnout hodnoty života františkánských terciářů asi takto:

Svatá Alžběta Uherská

• žít poctivě své křesťanství: “Milovat Boha celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou (srv. MK 12,30) a milovat své bližní jako sami sebe (srov. Mt 22.31)
• úcta k Božímu tělu
• četba evangelia
• účast na liturgickém životě
• každodenní úsilí o obrácení
• očišťování se od žádostivosti po majetku a moci
• přijímání všech lidí v duchu bratrství
• úsilí o společenskou spravedlnost
• prožívání práce jako daru
• podpora rodinného života
• úcta ke všem stvořeným bytostem
• budování pokoje

Svatý Ludvík IX.

Jako první terciář bývá uváděn Lucchesius z Boggibonsi (1180-1260). Tento obchodník s látkámi, vlivem návštěv sv. Františka změnil svůj život i se svou manželkou Bonadonnou. O přitažlivosti ideálů sv. Františka svědčí i to, že jen o pár let později se františkánskými terciáři stali a svým životem dosáhli pověsti svatosti i členové královských rodů - dcera uherského krále a zároveň vdova po duryňském lantkraběti sv. Alžběta a francouzský král sv. Ludvík IX. Sv. Alžběta a sv. Ludvík se pak později stali i patrony sekulárního františkánského řádu.
V následujících sto letech mezi františkánskými terciáři zazářilo příkladem života hned několik svatých a blahoslavených různého společenského postavení. Během krátkého života si svou zbožností a kazatelským uměním získala úctu mladičká panna z chudé rodiny sv. Růžena z Viterba. Po počátečním hříšném životě díky životním tragédiím obrátila k Bohu a proslula milosrdnými skutky a silou modlitby sv. Markéta z Cortony původem ze selské rodiny. Cestou obrácení z předchozího hříšného života prošla také jedna z největších italských mystiček všech dob bl. Anděla z Foligna.
Štědrostí ze svého velkého majektu prosluli jak obrácené aragonské páže a později učitel a misionář Bl. Rajmund Lullus tak dobročinní francouzští šlechticové sv. Eleazarius a bl. Delfína.

Svatý František a svatá Klára

Z 3. řádu v průběhu let vznikaly také řeholní společenství žijící františkánský ideál jiným způsobem než Menší bratři a Sestry svaté kláry. Na začátku 15. století tak pod vedením bohaté vdovy Angeliny z Marsciana vznikly “řeholní terciářky”.
Mezi laiky františkánských terciářů se v následujících stoletích proslavili zejména mučedníci z náboženských pronásledování. V 16. století hrdinských ctností díky mučednictví pro víru dosáhli oběti pronásledování křesťanů v Japonsku ( 17 svatých terciářských druhů sv. Petra Křtitele), které později následovali oběti povstání “boxerů” r. 1900 v Číně ( 11 svatých terciářů druhů sv. Řehoře Grassiho) a oběti španělské občanské války v r. 1936-1939 ( Vicente Cabanes Badenas a dalších 18 blahoslavných kapucínských terciářů z Valencie a první blahoslavený Rom Zefyrin Giménez Malla).
To, že následování sv. Františka je opravdu pro každého dokazuje to, že svou osobní zbožností a čestností prosluli a k blahoslaveni ve 20. století dospěli jak negramotný Zefyrin G. Malla tak vědec a profesor římského práva Contardo Ferrini.
Mezi “diecézními” duchovními, kteří se také stávají františkánskými terciáři pak svým osobním příběhem vynikl a byl také později blahoslaven Angelo Giuseppe Roncalli čili papež II. vatikánského koncilu Jan XXIII.